Pamatuješ?
Pamatuješ?
Pamatuješ jak jsme kreslili
luně popelem po tvářích
a jemně přikryli noc
dekou společně s našimi
pozdními hovory?
To v nás ještě plál oheň
do rána bylo ještě daleko
a přesto už dávno utichl
zpěv slavíka.
Bylo tak pozdě na spánek
ale moc brzo na probuzení.
Sami jsme počítali minuty do půlnoci
a potom stejnak nešli spát.
Pamatuješ?
Samozřejmě že ne. Nic z toho se nestalo
však přesto o těchto věcech sním
pořád a bez přestání
Myslíš že bych měla usnout
nebo se neprobudit?
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Probudit se, ať sny můžou začít plnit se...
Hodně štěstí, milá Laven
01.11.2020 16:09:19 | Emily Říhová
Uvnitř ta hravost a nespoutavoST stále je
...člověk si říká
..proč nezůstane
..na povrchu
..proč se to vždy různými začne měnit.
Vzpomínky jdou do úsměvu a trochu i bolí. :)
Líbí se mi..a kdo by to neznal.
18.10.2020 15:20:51 | jenommarie