Snítka brslenu...
Snítka brslenu...
Z citů po doušcích
vyznávám se právě.
Jsem planá růže,
co vykvetla v trávě.
Do listů na zemi
píšu já větu.
Něžně se dotýkej
křehkého květu.
Když cítím tvé teplo
a blíže se přivinu.
Jsem snítkou brslenu,
zbarvenou v podzimu.
Tváře v nach rozkvetou,
srdíčko mi tepe.
Tak snadné je říci vše,
v jediné větě…
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tak snadné
..snad jen
..pro toho
..kdo má tolik citu v SOBĚ.
Nádherná báseň. * ST :)
Pěkný den TI přeji.
20.10.2020 13:37:57 | jenommarie
Maruško je to zvláštní, ale někdy to prostě jde samo :-)
21.10.2020 16:59:58 | Pittoresque
Milá Pitt..;) jj znám to..někdy jdou slova úplně sama a je jich tolik..
musela jsem si tu rostlinku vyhledat.
A představ si..nedávno jsem si je z procházky do vázy také donesla..ani hsem nevěděla..že je to brslen..je ho tu kolem celkem dost a vydržel ve váze i dlouho.:) Krásný den TI přeji.
21.10.2020 17:13:23 | jenommarie
Je moc hezká. Akorát v první sloce by místo "která" mohlo být "co" nebo "jež". Aby to vycházelo na slabiky. A tepe s větě se moc nerýmuje. Tam mě ale nic nenapadá. Jinak je tu krásná botanická poetika
20.10.2020 10:02:08 | Elis1ě