Mechová 2

PoetiK - Mechová druhá část

Pár otázek, pár slůvek v odpovědi,
Ze strachu poskládal bych ostrůvek,
Z množství hmyzu jí celé tělo svědí,
A její hrdina by se otrávil z borůvek.
Na její trable s otevřenými ústy hledím,
Pro tvou duši tu mám pár slůvek,
Sleduji, jak její bolístky pozice mění,
Promiň mi -
na zbytek těla nemám lék, nejsem Doktůrek.

Minulost se stává pro oba trnem,
Vidno jest ze tváře, a nejen ze rtů,
Radami je každý rád krmen,
Táhne ji za sebou sotva pár metrů.
Fantazií oplývá, jak malé škvrně,
Mně ke spatření cíle schází pár centimetrů,
Z jejího pohledu se kmen podobá srně,
A já šlapu si cestičku asi pět kilometrů.

Celou tu chvíli docela sranda
Směje se mi "Žirafa", že jsem prý Záprtek,
Víš holka je to vcelku pravda,
Ono ne nadarmo se mi říká Krtek.

Na podzim se možná vrátí,
Zase jako Mechová návštěvnice,
A nebo se na čas ztratí,
Možná na věky, tak jako náušnice...

Panenka je rarita, tak se žádná jiná nechová,
Rozumná, já přeci vím, že není hlava vepřová,
Kličkováním mezi stromy se ti neschová,
Omamná vůně – nápadná jako barva Mechová.