Ve slovech mlčí něžný anděl,
u hřbitova stín nestojí –
můj polibek ve tváři zemřel
se smutkem krásy sekvojí.
U ticha touhy srdce bije,
zahluší každé trápení,
ve kterém luna nedožije
mlhavé ráno mámení.
Odchází tiše, téměř v noci,
se smrtí sladké naděje,
když oči smutku, v mé bezmoci,
vyslzí bílé závěje.
Audio:
Kéž zatřpytí se v bílé barvě
střípky něžné naděje.
Kde anděl z křídel zklepává je
pro cestu zvanou do ráje.
U smutku, který bezmoc svírá
do nádechu jej nasaje.
Pak v očích smutných
malá jiskra
i smutnou duši zahřeje.* ST
~~~~~~~~~~~~~~~~
Pěkný večer přeji.
Hezká báseň..i když smutná..přece
22.10.2020 22:35:51 | jenommarie