V sonátě tónů šedi mraků
se tíseň vynoří –
já odpovím Ti bez rozpaků,
že láska vyhoří
na konci vášně za soumraku
ve stínu pohoří,
v chatrči prázdné bez diváků
našeho příkoří.
Ve slovech ticho nehledáme
v hodině poslední,
když nenastane nic neznámé
v hlubině nevšední,
co hledá lásku v sobě samé
a touze zpovědní
u srdce, které nás neklame
v samotě našich dní.
Byla by škoda, kdyby Láska vyhořela. Ale krásnou báseň jsem si ráda přečetla.
04.11.2020 22:48:49 | Jaruška
Také pěkná. Křesťané si tuším myslí, že láska nevyhoří. Ale člověk si může představit i opak (a pak si třeba vážit toho, že to tak není).
30.10.2020 15:13:56 | Kaj
Když vyhoří láska
a kdo opravdu rád měl,
s tíhou v srdci ..
a sevřením v krku..
nevysloví..nelze..
to pozná se jen s chování
to pozná se tím prázdnem.
I když spolu
přesto..o samotě.
Odejít.. se úlevou stane.
...
Ne každý umí vnímat a pochopí.
A když láska JE
...lze zdolat mnohé překážky.
..
:) Souznění to je hlavní.
...
Nějak jsem se rozepsala..ale není zvykem u Vás tyto básně..je to život a VŠE záleží vždy na jedincích.
Pěkná báseň a přeji hezký večer. *ST :)
24.10.2020 17:51:50 | jenommarie
Děkuji mnoho. Život je složitý. Spřízněné duše mnohdy míjíme. Snad je to tím, že ve slepotě způsobené jak všeobsáhlou šedí, tak blyštivým kýčem "bytí", mnohdy nerozeznáme právě to "tiché", "tiché", "tiché". Pouze ono je skutečnou "extází" souznění.
24.10.2020 18:09:43 | ARNOKULT