Chtěl jsem ti darovat onyx, či banální prózu,
Ač tváří popelavý ruměnec,
Podnítil myšlenek vividní věnec,
Jenž mateřsky ovíval magentu mimózu;
Ač nevěřím kartám a nejsem fatalista,
Předtucha vříská, že osud se náš chystá,
Avšak pospolu buďme bez povinných cepí,
Za ruce sepjaté projděme širokou stepí.
Což blíží se epilog, závěr či doslov,
Ostražitě však, přijmu jen bantuské "nou";
Nyň vážně pominu žertovní proslov,
Já ptám se tě: souhlasíš být mou?