Nesvolím ti mne ponížiti

Nesvolím ti mne ponížiti;
Pozdravem tvým či časté výtky
Duch neustane můj hýřiti,
Věz: náklonnosti zmizly k tobě zbytky.
Pozapomnělas: svou svobodu
Já další falši neoddám;
Oběť má byla v každém chodu,
Já stranil se ostatních dam,
Předlouho přesvědčen byl jsem, že
nadějě juných roků mých,
Jsoucnem tvým svět okolní zemře,
A láska k tobě — dušný smích.
Možná že chvil těch přeradosti,
Co protekly u nožek tvých,
Okrádal jsem u tvořivosti!
Lituji, že vzdal jsem se jich.
Možná že dumám myslí boží,
Jenž daruje mi sebevěrnost,
Světu podal bych ctnostni plody,
A on dal by zas nesmrtelnost?
Nač jízlivými řečmis dala
Slib, zanechat mužů těch změť;
Proč zpočátku jsi nepovstala,
Jakou přede mnou stojíš teď!
Jsem hrd!- odpusť! jinému přízeň svoji dej,
Rač najít v jiném lásky tok,
Jakkoli přede mnou teď pěj,
Nebude ze mě tvůj otrok.
V daleké hory cesty jižní
Já vzdálím se, ty věz nyň však,
Již nejsme si osoby bližní,
Do smrti zbude tento vrak.
Od nyní radovat se hodlám,
A v strastích zapřísáhnu vším,
Můj smích nebude mdloby fám,
Plakat však nebudu s nikým;
Jak kacíř lež všem předhodím,
Milovat? Ne! Ne tak jako doteď jsem si vedl,
Což ženu milovati lze,
Když ba i anděl tě podvedl?
Čistota koupe se ve zle.
Smrti a útrapám se oddat
Ochoten byl jsem, ty jsi však,
I přes boj se vším můj jsi pak,
Nechtělas dlaň svoji mi podat!
Nevědíc že nalháváš lásku,
Jsem duši mladou dával ti,
Cennosti duše znalas sázku?
Znalas — já tě však neznal.