Anotace: Jedenácté společné dílko mne a Emily Říhové, vzniklo jako reakce na její báseň "Pokušení". Emily moc dík za spolupráci.
Sbírka: Souznění
Vezmu ti strach potichu z tváře,
možná to nevíš, ani to netřeba,
no já mám s tebou tu zvláštní čest,
ráno se pak na mne usměješ.
Být ráno s tebou, to přec patří k naší hře.
Tvé zvláštní postavení
setře z tváří osamění,
jiskřičku přidá do očí,
den úsměvem v krásný otočí.
Vždy, když se ráno usměješ,
Vezmeš mi smutek z duše,
Co daleko, vždy s tebou blízko je,
Jsi slunce do smutných počasí
Jsem vítr, co mraky rozhání,
Ten přelétavý pták,
Změním se na muže,
Kdo by na chvílí zaváhal,
Kdo by měnil, kdy by mnou byl.
Ty jsi mé slunce do smutných počasí.
Honzi, kdo je autorem toho krásného obrazu?
31.10.2020 23:45:21 | Jaruška
Honzi, krásná....ať Vám oběma slunce stále září a hřeje na srdci.
Ráda jsem si přečetla. Oběma..ST..a..PPÚ..
31.10.2020 23:44:07 | Jaruška
Vezmu Ti strach potichu z tváře - nádhera.Moc krásný obrázek Tomcate,rád jsem četl.
31.10.2020 14:28:48 | Akrij8
Nádherná záplava...
slunce v zlatých klasech
zdá se, že spolupráce
nejlepší je v těžkých časech
ST pro oba:)
31.10.2020 07:27:37 | Malá mořská víla
Bez ohledu na časy a počasí,
nás krásněmodré psaní baví.
Moc Ti děkuji za oba;-)
31.10.2020 20:51:30 | Tomcat