Mechová 3

PoetiK – Mechová 3

Na první pohled vidno jest, jak Dobrá jsi,
to už jsem tvrdil, když jsem tě viděl,
Čím zkušenější, tím více rosteš do Krásy,
nepoznám člověka, který by se za tebe styděl.
Všechno to trápení schovala si pod vrásky,
Co všechno prožila, to by jsi civěl,
nevíš kolik promočených polštářů od Lásky,
tak až ji uvidíš, tak jí obejmi,
aby jí pocit štěstí nechyběl.

Kde se asi skrývá slečna Mechová,
to bych já rád věděl,
Abych jí mohl slovíčka veršovat,
a přitom u ní seděl.
Kde se asi skrývá slečna Mechová,
řekl jsem něco, co jsem říkat neměl,
svou omluvu bych veršoval,
a přitom jí do očiček hleděl.

Chci zase slyšet symfonii nářku a vzdechu,
jako tehdy, když jsem s tebou já šel,
sdílet radost z toho místa v mechu,
a věř snadno bych ho našel.
Na krku chtěl bych a toužím po dechu,
ale jen na chvíli nechci mít kašel,
zima je za rohem, pojď schovejme těla pod deku,
pohleď- jak krásně jsem se zasněl.

Tady to musím stopnout, všechno se změnilo,

Do stolu, chce se mi kopnout, Krále Eso přebilo…