Miloval amorem

Miloval amorem,
Boha neuprosil,
odevzdaně se vzdal,
nač vlastně,
když láskou žil...

Ze srdce vyčtená,
jen slova zbyla,
na kahánku byla,
ta bezesnost ticha.

Plakotem vysvlečen,
mlčením umlčen,
a kdo ví víc,
ba nejvíc,
než li On,
opětován hybernačně.

Bez pardonu,
odmiloval se,
budíkem vstal,
a sám nepoznal,
jak zalknutě nořil.

Och, mohl býti,
v té tkané síti,
která jej přidusila...

Býti milovanému,
je jako vázanka s květinou.

Milovat božské,
Bohem dané,
jest šípem jakbysmet.


Míti, a to míti v mítinách,
najdeš li,

uchop zaklesnutě!