Tenkrát po milování
Tenkrát po milování
Usnulas, schoulená do klubíčka
když jsem tě pohladil po vlasech
Na stole hasnoucí zvolna svíčka
taky už popadla sotva dech
Než její plamínek zcela zhasnul
- okamžik co trval chvilku jen
Na tebe já hleděl, no a žasnul
Říkal si: to je fakt jenom sen
Krásnější, než letní ráno i noc
a křehká jak bývá květina
Nádherná, ďábelská málo i moc
a přitom jak anděl nevinná
Zmizel pot pomalu z našich čel
Já tam byl šťastný snad jako dítě
V duchu jsem z plných plic zakřičel
Právě teď nejvíce miluji tě!
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ta umocněnost při milování... kdy i obří kry, jsou schopné tání. Povedla se Ti.
11.11.2020 21:19:39 | šerý
Moc hezké. Mám ráda básně jako je tato - velice něžné a plné citu, přitom poetismy nijak zvlášť nehýří. Připadá mi, že když se to s poetismy přežene, v básních se ztrácím. U této vím, co se děje, ačkoli ty city jsou tam i bez vyumělkovaných básnických abstrakcí. Ale každý má svůj styl veršování, je to jen osobní preference.
Díky a tip.
11.11.2020 20:04:19 | Rozmarýna
Děkuju:) Úplně s Tebou souhlasím. Když už jsem moc přeslazený, ať už vlastní, či cizí tvorbou, musím napsat něco jako "Ostravská romantyka!!!" :))
11.11.2020 23:25:27 | R.K.