Ztracená
Ztracená
Někdy se ztrácím mezi světy
jak vločka sněhu rozpuštěná,
jak něco, co je nikde s někým,
všechny okolní siluety
jsou neskutečnost zobrazená
jen krátkodobým zrcadlením...
Tak lidské vědomí se mění
nebo jsou to jen vize plané?
Srdce hovoří o souznění,
v těle zvláštní klid rozprostřený,
každý z předsudků zvolna taje...
Mohou za to tvé oči, pane?
jak vločka sněhu rozpuštěná,
jak něco, co je nikde s někým,
všechny okolní siluety
jsou neskutečnost zobrazená
jen krátkodobým zrcadlením...
Tak lidské vědomí se mění
nebo jsou to jen vize plané?
Srdce hovoří o souznění,
v těle zvláštní klid rozprostřený,
každý z předsudků zvolna taje...
Mohou za to tvé oči, pane?
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
za zpěvy klášterních sborů
jen věku smutné výročí
ohlasy dávných rozhovorů
...
nedívej se mi do očí
**
22.11.2020 10:48:44 | JC senior
... srdečné ...
... hvězda ...
... jasná jako její vize Cecilko ...
... já v její světlo věřím ...
12.11.2020 07:14:30 | Marcella
Ve studánkách utopena,
v touhách srdce polapena,
láskou naplněna ...
Krásný večer Cecilko (*)
11.11.2020 22:53:57 | Emily Říhová
Může to být mnoho vjemů
iluze, představy o tom do koho je projektuješ, dear.
Libí a nemálo!
11.11.2020 22:03:41 | kudlankaW