***
***
mohli bychom proklouzávat hemisférou
pouhými doteky prstů nebo vlhkými rty,
a tam, kde se lesknou chodníky pátečních ulic
a na půlnoc kývají zvony Českých Budějovic,
naráz ústy bychom poznávali vůně indického koření
či horko písku v rozpálených pouštích egyptských
tou touhou bláznivou dostali bychom se kamkoliv
třeba i tam kde se umírá při nejhorším došlápnutí osudu
aniž by Achylova pata byla zapotřebí,
mezi prázdné studny a černé hrudní koše vyzáblé
jak chudé tamní větry,
dokonce i nebe noc a hvězdy jsou nám v těchto chvílích málo:
jestliže celý život objímají právě nás,
tehdy přeme se s nimi kdo má delší paže,
kdo větší žár a teplo a kdo nekonečnost mimo i vně sebe
ale není to všechno
jistě ne celý svět
ba určitě ne vesmír kam se milujeme transcendovat,
jsou i místa jako jedno,
které jsou stálicemi v tak prostých životech,
že skoro není možné si jich povšimnout;
na ta místa s hořkostí se zapomíná
i v zapomnětlivosti s tím co se s ní pojí
co takové chodníky pátečních ulic
a k smrti ukývané zvony Českých Budějovic,
co takový domov v kterém hoří kamna v příšeří
nebo slabé světlo v tmavém pokoji
ve kterém se rozpovídaly mladé rty
a objímá je neviditelný smích?
k čemu všechny ty tance za horizonty
v prošlapaných růžích od nahých těl,
k čemu každý výdech touhy prodán
už před branami Casablancy,
aby byl jednoho dne zapomenut?
ale obejmout se na místě který nazýváme domov
a za pár let jen vzpomenout si
aniž kamkoliv jsme museli se zavřenýma očima se proletět,
do té vzpomínky a jedině do té,
přeji si být transcendován
až pro ni čas přijde si po špičkách
Autor Náladový básník, 23.11.2020
Přečteno 253x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.