taky zítra

Led ve zlatavém moku, nechávám opět plout,
vesmírným myšlenkách podléhám.
Cítit ten svatý grál tvých rukou do hlíny vložen,
přesto, že jsem toho dost vypil, necítím se zmožen.
Myšlenky co vesmírem letí, mi přinášejí stav beztíže,
zvláště když vím, že nekonečný prostor ,
oblažuje ten opojný tělesný stav,
co vyvolává pocit dokonavosti,
zvláště když se zachvěješ.
Je to síla rychlosti světelného paprsku co nevím kam doletí,
když spočíváš v mém objetí.
Nevěřil bych tomu, že odpověď na věci co hledal jsem,
tak lehce jsou tady, neumím na to říct nic jiného,
jak je to možné u všech všady.
Ach Evo, ženo co na světě jsi byla hned po mě...
Přesto cítím, že jsme spolu v jednom domě