O světlemodrých

nechce se mi dotknout dlaní
běloučkých krůpějí
přicházejících před
i po usínání
letních modrásků

nechce se mi
la.lá.la.la la.lá la.la.la lá.la.lá lá.la.lá.lá

… krátké jsou
… ty znova bys šeptala o světlemodrých laních
… v lese . sama zůstala

nechce se mi mluvit o tom
jak utichlo mé srdce
nechce se mi psát
ani zaplavit krásná mihotání
lítostným ach na řasách

i potom
cos vlíbala svity na struny dívčích kytar noci
abych mohl znát...

… i světlemodré laně jsou vždy s večerem
… je to vesmír kdo se na ně dívá
… přijde sen

plachý úsměv setkávání

...že v modrém odplouvání
vzpomínky hojí tu věčnou dálku
tu dálavu
v níž plavu a ztrácím se v čase
napořád

nechce se mi mluvit o konci o loučení
že tenkrát se oči smály
a na mě se zadívaly krátce
s večerem...


nechce se mi připomínat
co bylo dávno
když dnes chceš zůstat a naslouchat mému srdci
a hvězdy jsou zrcadlem
kdy se vesmír dívá
a ty se díváš přímo v oči moje
a já svůj zrak zase
sklopím

...že jsem ten kdo večerem šel z nich
...že jsem ten kdo ti připomínal
jak utichlo srdce
kde zůstala žít píseň o světlemodrých