Nestoupá láska..?

Nestoupá láska dál,
když záhon zalévám,
květinami královen líbajíc..?

Jsi Anděl Bohů,
jsi mé oko,
jsi můj hřídel.

Čepířím plamené,
plamínkami ohňů,
ústy karamelek.

Sladkostná v mých,
jako v tvých.

Ohňostroj koupele pění,
tu pěnu v tělíčkách,
romantismem klouzajíc.

Duši filosofie zaprodám,
abych poezií zaplašil,
počteníčka lechtivostí.

Vodotrysk vytryskává pramen,
po lagunách mořských panen,
valčíkem korálů,
krasokrásných.

Profoukávám flétnu,
aby rozezněly tóny,
ve sborech tvých,
pletí zavlátých.

Za ruku mně chyť, však víš,
že jsem milován a milovat budu.

Ty víš, že zvladlosti přijdou,
do vad cest,
Námi zbloudilým.

A co překážkou projde,
vyzývá k boji,
vůlí bůvolí.

Držme spjatě povozy,
v bajkách zvoňme,
a baňkami pohádkář,
Nás levandulí zataví.