Ohně louč...

Déšť smývá prach, který na duši mi sedá,

proč myšlenka na tebe, do nebes mě zvedá.

Jsi jako měsíc, který na cestu mi svítí,

prosvětluješ mé dny, těšíš mé žití.

Tvůj pohled mi úsměv na tváři tvoří,

ohně jsi louč, která na cestu mi hoří.

Pod vlivem lásky chřadne moje mysl,

kdejaká hloupost, mi nyní dává smysl.

Odpověď na otázky po ruce hned mám,

jsem šťastná, že díky osudu tě znám.

Nechci přemýšlet, co s námi se stane,

odkud vítr fouká a kam nás odvane…