O slzách

Bolest, ta vpíjela se lehce do papíru.
Kaňky ze slz si na schovávanou s ní hrály,
a všechny částečky prachu ve vesmíru,
chtěly by zastavit ty sebevrahy,
když zas na okrajích víček stály.

Láska, ta je v slanou potopu proměnila.
Ve dvou stružkách valí se dolů z tváří.
Dívčí dlaň neměla sílu, aby jim zabránila,
v podivných hrách s bolestí,
tam pod rukama na diáři.

A malíři pocitů jen vykreslují nové vrásky,
a slunce nad hlavou trochu naděje ji dává,
že ze slz vyplakaných z lásky
a jeho teplých paprsků
se duha v srdcích stává.