Akrobatky nad bodláčím

... ..

Akrobatky nad bodláčím

je večer …
a zima co se ptá
květinou vázy
mladost jeho ještě ligotá

sám

dřív pohledem psal v básnířky
naproti cestující v srdce
než studila
zasklená bystřina
i v paprscích
rozlitých v rozpíjené Luně

zaváté básničky
dlouhé vlasy letní tání baletky noci
a ona šepotá

sama

odemknou štěstí na dlaních
krystalickým dívkám
nezraní beránčí dívání
smích dešťových tónů
je bodláčí zítřka

z jejich doteků zdál se mi
o růži na moři
snad trochu dětský sen

zase ji přenesu do peřin
melodií
jitřních princezen …

jitřních princezen rty chtějí políbit

s nádechem
s výdechem
a v podžebří nadějí uslyším co žádá srdce žen

vždyť i moře mívá srdce
vždyť i růže srdce mívá

slunce
aby éterická něha v sobě objevila
tekoucí
dar života
pro ni

slib …

…a já nechal to mládí uletět
v milencích …
ve vánku ozvěn ve chvíli vlnícího moře
…

dnes má tmavé šaty
ametystové náušnice
a šíji zdobenou korálky bílé perleti

všecko její krásné
i to vesmírné caffé
ostropestřec
pro dva

i sklínka rubínového vína

jen chybí naproti
pro moment očí
akrobati nad bodláčím

vstala od stolku
přistoupila ke stěně usínajících skel
oddělujících
hřejivou ač plíživou sychravost
od venkovního sóla
dešťů honících dárky Vánoc

dotkla se té křehké mrazivosti
snad chtěla vědět jestli žije
snad chtěla cosi říci ze třpytivé rosy …

a na ulici
kde jsem stál najednou sám jen pro ni
poletovala
první běloučká chmýrka
sněžila
i skleněná průzračnost mezi námi
všecky krystalky
v momentu prchavém
nás vedly k tak dlouho odmítanému polibku

jiskérky setkání

ne
zdálo se mi to

zůstala za sklem
nebývám už tam
to jen … moje s večerem

❥❤