Kořeny luny

Až tě zítra protká půlnoc

do pěšiny ku přístavu

prsty zaboříš do luny stříbrného písku

kořeny jejich prosáknou do tváří velikánů

do chodidel a do polštářků

zvěst o podzimní pampelišce

boří se do závojů jara

a lehoulince roztomilá vůně

kyseliny sametové - mravenčí

zaboří se jako prsty do hlubiny stříbra

duny tu protékají kajícně - kolem a kolem

...přišlas lesem z babích let

a něžným tahem chodidel

posíláš luně první paprsek ohně

kůže je vonná a napnutá jak kapka

ze slzného kanálku měsíčního škorpióna

hrají v harfě napjatá pavoučí vlákna

a ty jen zakořeňuješ prsty v písku

kořeny karafiátů slyšíš loudit manu

z hlubin  ,,,   z hlubin  ...

do lůna holocénu přetékáš

ale pak až přilétne líce pavouka tkalce

na stráni z našich zhroucených těl

zanoříš naposled prsty do písku duny

do prachu luny

a povzdech vzešlý z kořenů do Slunce

oddechuj v pokoji