Agentka doteků

z téměř bezkontaktního léta
bledla v kuchyni kachlíková tapeta
a bylo po legraci
po zamilovanosti
zrovna když se chtějí vzbudit ptáci

...

dala jsem loveckou flintu kočičím pohledům

roztřesená po dřevěných schodech
očima slzavých
hebkostí světlá noční košilka
pomíjivé bezstarostné neděle

agentka doteků
rozsypala náboje
nedokázala se lépe soustředit
na slova dravce
od zrcadla nad botníkem

psaná do ticha tak stejně černého jak lihovou fixou
odlétá si zase k tomu štěrkovému moři co tenkrát ...
a beze mne

trkl mu půlnoční kamarád manšestrových kalhot
taky střelec v pravý čas
nadával že musí mít zavřeno
a vůbec ho nezajímalo že na hlasitý telefon
umocněný poslední otázkou -
jsi tam?!
odpovídá pouze napnuté ticho
přerušované poskakujícími náboji
po červeném xylofonu do loveckých komnat

náboje se kutálely po schodech k ořechovému stolku

dá si koňak na cestu
do pondělního milostného deště?

zatímco jsem se marně snažila uklidnit své ruce
věnoval se krabičce doutníků
a podal mi jediný náboj
se slovy
jen do toho

zasténal vrzající schod co vždycky lezl na nervy
ozvala se rána
kdy jsem ještě bývala sluncem milována
a ptáci volně koupající se v jitřním slunci
přinesli ten ledový lustr s celou vánoční výzdobou
a pověsili jej zpátky na strop

ustoupila jsem o pár kroků dozadu
nasedla na koně
a zmizela do ložnice

...

právě jsem si četl její básničku
a vida ty už jsi tu
křišťálový lustr se chvěl a tichounce zvonil do noci