13. komnata

PoetiK – 13. Komnata

Nový rok – otevřel novou kapitolu Změny,
Až se jednou nepřihlásím, tak už tady nebudu,
Vyseru se na Vás bez rozdílu pohlaví – Chlapi&Ženy,
abych Tě nezklamal, tak si se mnou budoucnost nebuduj.
Býval jsem přítel a kamarád více než věrný,
Teď mě vidíš jako človíčka totálně bez rozumu,
Myšlenky na zkázu staly se motivem běžným,
Až si jednou obuješ moje boty, pak rozumuj.

Plánoval svým lidem zákeřnou odplatu,
k tomu poslednímu kroku scházelo pár vteřin,
Popřál všem krásnou noc a zítra se  opatruj,
i já se tenkrát chystal na cestu do peřin.
Nejednou včas probudil se z komatu,
Nebyly to zrovna lehký časy – fakt věř mi,
Není to dvakrát snadný odemknout 13. Komnatu,
Věř -  nikdy neotevřel bych – kdybys mi stála za dveřmi….

Nebojím se - stál jsem smrti tváří v tvář,
Pod mostem -
viděl jak rychle řítí se světel zář,
Ukloním se -
hlavou promítla se minulost od dnes až po slabikář,
Další pod Kostel-
Fuck off, čau, když na svůj dokonalej život naříkáš.



Mysl ztracená jako byl v New Yorku Kevin,
Navždy z mého přístavu loď odplula,
Co budu sám dělat, to nevím,
a vlastně proč mě do zad bodnula.
Nevěřícně a potichu do zrcadla hledím,
tam někde v dáli mizí prchává kontura,
po dlouhé době se opětovně zjeví,
mám pro ní slabost, ale  sázím na bod nula.

A když jsem nasranej, tak dám průchod zlu,
Nezvedám hovory a už vůbec nepíšu zprávy,
Nevědí co se mi honí hlavou, možná se neozvu,
otevřel poslední životní dimenzi, poslední vrata brány.
Buď najdou ho na trati a nebo na  uzlu,
s klidem mohou odložit falešné hávy,
najednou vytáhl svou hlavu za uzdu,
včas uvědomil si Karmu, která nevěří na  bezpráví.

Vyčerpal jsem poslední špetku štěstí z darované podkovy,
úplně miniaturní byl rozdíl mezi setinami,
Bylo mi jedno jestli skončím pod drny a nebo pod koly,
Chtěli mě zahrnout hlínou a přikrejt květinami.
Přišel k rozumu, nechtěl být bod zloby,
Narovinu, on se připosral, to všechno kvůli slečně,
nechtěl mít na věčném lóži věnce a podobný ozdoby,
Od tý doby jeho život vzkvétá a chce tu být věčně…