Jak tenkrát
Tvá láska jde mým tělem,
jak slunce krajinou,
tam kde se dotkne, tam i hřeje,
nemyslím na jinou.
Nemyslím na jinou
a chtěl bych zas
vteřinu prožít jedinou,
co nejblíž u tvých řas.
Co nejblíž u tvých řas
a stačit ještě, nežli zmizí,
polibek vyměnit za úžas,
jak tenkrát,
když jsme si byli zcela cizí.
léto 1974
Každý je často tak trochu cizí
kéž s polibkem ten pocit mizí...
Moc hezké :)
27.01.2021 22:12:54 | Emily Říhová
Když jsme si byli zcela cizí
a do tváří nám dýchal stud.
Ta chvíle z nás už nevymizí,
svést můžeme to na osud.
Svést můžeme to na osud
a nadechnout lásku z plných plic.
Ty kdo máš potřebu klidně suď,
my o to nadechnem se mnohem víc.
22.01.2021 10:42:30 | Dreamy
Moc,hodně moc hezké.
Takové verše snad ani v Paříži si, nemohou vymyslet.
Cybí té básni jen název, co třeba?: Když jsme si byli zcela cizí?
možná, že přidáš další sloku k radosti všech.
Moc děkuji.
22.01.2021 12:02:48 | blues
Je to pěkně napsaný, víc než pěkně jinak by mi před očima neběžela ta báseň jako film
21.01.2021 18:26:46 | Clown
Děkuji.
Před sluncem je třeba chránit se stínem.
Před láskou zase jen láskou.
21.01.2021 08:47:22 | blues