Jitro zlomeného vstavače

v tůních
v podobenství v tunikách
zelenkavá dáma
stejně uniká

v tůních nevysvleče vstavače
řeč kvetoucí
ač motýl na ně sedá

v doufání že stojící plačec
zůstane
nezlomeným jazykem
v rozechvění u ní
je pošetilé

leč
přišlé na svět
vcítění si hledá
neposeda

opěvující leda
srdce nechané ladem v koutě…