Rendez-vous v katedrále

Rendez-vous,

je setkání, když naskytne se příležitost.

Rendez-vous,

je přátelské jít na skleničku.

Rendez-vous,

může být i schůzka profesní.

Rendez-vous,

je usednouti na lavičku,

když ona čeká milého a on zas ji.

 

Praha volá a zvony ze sta věží bijí!

Ne na poplach, ale k oslavě,

jež týden co týden odbývá se,

vždy in Dominica, v den Páně,

který teď právě nadchází!

 

Rendez-vous,

je prožít společné věci.

Rendez-vous,

je slavit, zazpívat si spolu,

k radosti lidské i ad Dei gloriam.

Rendez-vous,

kde budeš pást,

kde necháš odpočívat svá stáda za poledne?

 

Veleslavná katedrála na Hradčanech stojí,

tam vstupují laici i náhodní turisté.

O desáté se liturgie slouží,

hřmí varhany a pějí sboristé.

 

Rendez-vous,

je plné překvapení.

Rendez-vous,

je výzva i naděje.

Rendez-vous,

vstaň, má přítelkyně, krásko má a pojď!

Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.

 

Teď ticho rozhostí se pod klenbami

a do něho jakoby zpovzdálí jen zní,

ten prostý chorál, co předkové naši,

zapsali neumou či notou rombikou.

 

Rendez-vous,

je prudký, silný vítr,

který skály láme.

Rendez-vous,

je zemětřesení.

Rendez-vous,

je šlehání ohně.

Rendez-vous,

znamená však spíše mnohem více:

šum jemného vánku u vchodu do jeskyně.

Dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet.

Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!

 

Však tento klid je spíše darem, Boží milostí

a člověk vždy nemůže ho zakusit.

Mé srdce je neklidné,

dokud nespočine v tobě.

 

Rendez-vous,

je bouře, hustý lijavec.

Rendez-vous,

je vodní vír.

Rendez-vous,

je země vyprahlá.

Rendez-vous,

znamená i neúprosný žár,

co všechno spaluje.

 

Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto,

učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí.

„Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly!

Totiž ne! Obrať se, Šunémanko,

obrať se, obrať se, chci tě vidět!“