Hra slov
Už zase mám Vaše oči před sebou
dívám se na ně, jako na krajinu,
která se mění pod dotyky stínů
těkavých myšlenek co z hlavy nemohou.
I já bývám upoután tou hrou
slov a neptejte se na příčinu,
proč budu ještě tuto zimu
spíš klečet nežli státi na nohou.
Nerad však upadl bych v omyl únavou,
to raději marně věřit budu, že mi pomohou
ty oči tolik slibující,
že víno jenž vlekle stoupá do hlavy
vezme s sebou i kousek naděje a Vy
přidržíte ji dlaní čekající.
podzim 1990
Ano, jak jsi psal, o tom spinu, i tato v podobné atmosféře s troškou jinak chutnající koncovky, a taky se mně líbí.
07.02.2021 23:18:54 | Vivien