Rozeno v bolesti a přitom z lásky

Rozeno v bolesti.
A přesto s očekáváním radosti.
Budeš mít všech dvacet prstíků?
Šibalský úsměv.
Hlas Madony či Janis Joplin.
A moudrá jako madam Curie?
S nadáním pro sport jako Ledecká?
A co když nic z toho se tě týkat nebude?
Rodičovská láska nezná mezí.
Vzniká a někdy mizí.
I to, že dýcháš, saješ, kričíš, prdíš, je pro nás tak důležité.
Dáváš nám i dvě hodiny spánku.
Plné pleny.
Jsi jako zahrada a její úroda.
A my čekáme co z ní bude.
Jistě tě budem se sourozenci i kamarády srovnávat.
A pro nás budeš stejně ta nej.
Den za dnem, týden po týdnu, měsíci, roku, letech a ty nám vykveteš a s někým odletíš.
A my ve štěstí i smutku ze samoty a tvého štěstí.
Třeba už tu nebudem.
M jsme totiž příliš stáří.
A uvolníme místo vám.
Tak ono to bývá.
Co nám ostatně zbývá.
Odcházíme snad s pocitem zadostiučinění, že po nás jste tu vy, kdo prapor převezme.
Protože jinak, to nevím.
Jinak to neumím.
Prarodič sem já.
I vy jednou možná budete.
Buď vděčný věčnému plamenů lásky.