Tiše do ohně sněžilo

"Víš až tu jednou nebudu...
Až se mé kapky krve spojí
rezivěny v pouti tanečnic
nesených v ohni se závoji"

děkuji
že jsi
pod suť
dala
tesklivo

A kdybys přec chvíli stála

"v toulkách
sama
před orloji
udivena
zimou plískanic"

prosím v poušti růži tvoji
jdi za štěstím ať není truchlivo

Až odejdu
ze tvého snění
žádám
abys neplakala že jsem
nepřinesl víc
do knihy kde jsi se mnou psala
a šepotem oblékala jiskřivo

Plamének svíce plápolával
a rád bych neumíral s rouškou na rtech v kóji
líbán apoziopezí jdoucí mrazy v tečku

leč už jsem nedosáhl
pro úsměvy
pro Tvoje srdce za rozbřesku
tiše do ohně sněžilo
.

Rampouchy ledových zámků
neproniknou dnes do tmy

Srdce pod krustou tepe
Znova tříštíme se

Jsme

Jsem tu a dýchám
Bosý běžím ve sněhu
Spřežení strastí nechávám za sebou
Proskakuji zlatými prsteny
valící svou inertnost ke srázu
Probíhám zkázu erozí času v kamení
Padám a zvedáme se zas

tiše do ohně sněžilo

Sloni už zvedli mé chrámy citu
Kry do moří svoje srdce daly
Nebeský letec nese mne na křídlech plachetnic
Rozhlížím se
Rozpomínám
kde Tě mám
Kočka si sama hladí nylonová ojíněná lýtka
Ještě nedotknutelná ojiskřená
přitahuje mě k sobě šálou
a vede si nás domů