Přátelství

Přátelství,

to pravé gesto ladnosti,
převyšující nad horami vrchů,
skálopevně usazeným drahokamem,
zažitého kotouče,

z duhových úkazů po kapkách.


Přežije i střepy výstřelků,
střely mimo dosah ran,
po kulometech,
se hlupáctvím zapráší.


Azur uklidní oblohu,
smětanově dýňovou,

a navodí pocit výhřevný.


Jak láska monumentálnosti,
žlutavě housenkovitá,
darem přináší plody,

tak i přátelství,
je shůrou lunou prskavek,

po paprsku slunečnic dvojlomů,

hrudkujícího souznění.


Vybarvené stuhy,
saténem omotávají kruhy,
při srdíčkách nejvěrnějších,

mašličkou trojských človíčků.


Kamaráde, paraplíčko krajkové,
smršť, vichr, uragán,

nikdy, nikdy nezlomí,

a neoddělí součást pout,

bušícího,

přiraž, ve jménu mém,
přiraž tikotavé,

a vodotrysk fontánou zazpívá,

kaskádou neutichajíc,


v šeříkách tvého,
vtělení.