Poledovice
závane jarních nadějí
béžové silonky rožnuly mě hebce
sotva se zima podívala
na zipové střelce
mrazy polevily
a přesto hudci dámských dekoltů
bělali se
nu což
nečekal jsem už nic
a objal ji ještě smutnou
že po procházce
budu rys ostrovid
v zasněžené chatce
překvapila mě
zahalená jen dlouhým svetrem
okna plná slunce
mrazíci na větvičkách stromů
šepotálci rozdováděni
zpěvem ptáčků
děkujících domovu v jehličí
darům jabloňových princezen
lehounce se dotkla mých ramen
když taneční otočkou
rozvlnila vlas
zračící noc jak miluje zimní úsvit
když vzdávala se šály
aby mi slova medu ohnivě zalykala
v srdci
v závějích
když odevzdávala se mi celá něžně ladná i divoká
já věnoval jen to co pomíjí
nestačilo to a tak mne dala k ledu
a chtěla víc než píseň bubnujících rampouchů
padajících z okapu
do odstínů šedi
v paláci mramorových stěn
ve svém opuštěném srdci
jsem dál a dál klouzal do bláznivé poledovice
Přečteno 197x
Tipy 9
Poslední tipující: Emily Říhová, jenommarie, OpilyJohn, Psavec, mkinka
Komentáře (3)
Komentujících (3)