Pocit...

Pocit...

Nechci už se dál plahočit prázdným životem,
nechci zase a pořád snít o ničem,
vím že se to nestlní,
vím že nespadne hvězda a já nepoběžím za ní,
vím že on se už nevrátí.
Nechci pořád myslet na tebe,
a bláhově se dívat do nebe.
Nechci utíkat od reslity,
plazit se za něčím od této planety.
Chci se smát, tančit, létat,
chci se ptákem stát,
odletím do prázdna,
nechci a nebudu se vracet znova.
Nechci zase padat do tmy,
při dopadu ohlížet se za nesplněnými sny.
Chci letět utíkat za tebou,
proč už mi nenabídneš náruč svou.
Nejde zabít ani prohrát,
vžyť se to nemuselo vůbec stát,
chci být pořád a napořád s tebou,
nechci zas bez tebe plout.
Chtěli jsme spolu zestárnout,
jak to mám teďkon zvládnout,
jak bez tebe žít teď mám.
Nechci zpátky ten pocit který dávno znám,
Tu hořkost co utéct mě nutí,
když zase odcházíš a vše se ztratí.
Když život se mi zboří,
když srdce puká a v bolesti se krčí.
Autor ta co bývala Andělem, 12.03.2007
Přečteno 450x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Tahle básnička je pro mne trochu nepřehledná, já mám radši oddělené verše, ale zas tak špatné to není.

12.03.2007 20:57:00 | svacinka.A

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel