Cárem papíru

Jsem cárem papíru,
útržek života bez valné krásy,
babočka s futrálkem na míru,
děsí mě ponuré hlasy.
Rádiem, co nehrává blues,
klášterem bez pannen,
vem radost života, prostě to zkus,
neš spálí tě tesku plamen.
Stesk přijde a odchází láska,
srdce si odnese sebou,
přes oči táhne se havraní páska,
horké rty teď zebou.
Zlomený sval máš srdeční,
kol smějí se stíny,
kol lidé sobečtí, neteční
sprostí a opiti kalnými víny.
V tom moku ztratí se tvá duše,
a ty padneš v šeru,
zabit lásky ranou z kuše,
bolí to a bolet bude, na mou věru...
Člověkem, jenž byl milován jsem byl,
radostí ve vlčí kůži jsem vyl.
A teď?...
Jsem svíčka co plápolá,
svítím si na svůj hrob,
ve dne, v noci a pořád dokola,
jsem cárem papíru,
z dávných dob.