U Tygřice Po Hádce

déšť si hraje své březnové rege
stíny šly pouštět draka
a nebe jejich vnitřních pekel
- mám ráda nebo nemám ráda -
poslalo mi saze

jen první vlaštovka místo hada
je tvoje podprsenka slunce
na podlaze

dává ještě trochu svitu přes moje tmavé brýle
že andělská pírka...

neustelou mě v trní
a vítr černého hávu nesedne mi do citů mraků
…

miláčku?..

dáš si kávu?
/a to ti přijde draze!/

ó jak rád
...
ale proč jen jeden šálek?

v tom druhém máš kostky cukru
kdybys měl deprese srdce
tak si jej oslaď!

děkuji má milá..
ono
povězme si na rovinu

ten javorový sirup noci už byl karamel
rozpuštěný ve slivovici

a že v nás touha dlouho spala
zhořkla jak pelyněk

jehož básník šel raději na net
rozplétat oranžovou vlnu víl
vrkajících si hrdliček
už tak trochu lesbiček
kde modrý poetický med
navléká korálky na nit
rozplakanou ze zlatého kaliče
s marihuanou štěstí

já tě rozsápu

no právě