Osoba

Kdysi poznala jsem osobu
S níž věděla jsem, že to bude napořád
Nezapřeme jistou podobu
A tak jsem se rozhodla ji srdce dát

Setkáváli jsme se tam pod širým nebem
Plni lásky strachu a očekávání
Ať byl srpen nebo leden
Hřálo nás náší lásky klání

Nebylo to jednoduché
I ona svoje mouchy má
Stejně jako každý v tomto světě
Ten, tamta, ty či já

Klid a ticho lesa bývali nám domovem
Setkávali jsme se tam zas a znova
Někdy mluvili, jindy jen kochali se obzorem
Byla to pro mne zkušenost nová

Občas vznikaly mezi námi rozbroje
To pak trestala jsem ji samotou
S lahví vína uprostřed pokoje
Kde vonělo to novotou

Někdy jsme spolu nemluvily týdny
Zanedbávala jsem ji prací
Setkávala se s jinými lidmi
Teď toho lituji,vzpomínky se vrací

Nikdy mě nikdo nechápal jako ona
Přesto jsem k ní občas cestu ztratila
Opustila ji pro jiného
Jen abych se k ní opět časem vrátila

Má pevné nervy
To se musí nechat
Pravda času máme
Není kam spěchat

Celý život na poznávání sebe sama
Sebelásky není nikdy dost
Ať budu dcera, žena či máma
Budu se sebou mít trpělivost

Slibuji!