Odpověď

Co s odpovědí?
Nakloním si Tě snad víc?
Cizím jsem zůstal, velké nic.
Řekni! Co se změní?

Pochopení seběhlo z cesty pryč,
květy lásky otrhalo.
Ztracené bylo v čase, tak dávno.
Daleko do pouště odhodilo Tvůj srdceklíč.

Pověz, co Ti tedy říci mám?
Láska němotou se otupila,
Za mlhavým úsměvem rtů mě poškádlila.
Uteklo to. Už příliš málo z Tebe znám.

Kéž bych uměl chodit po čase,
prožít jeho plynutí a lehkost.
Chvíle štěstí s Tebou zhltla v rychlosti pomíjivost,
leč zbyl mi jen Tvůj úsměv lásky v obraze.

Každý úsměv Tvůj svitem oslňoval zář,
ani nevíš, tolik mě to odzbrojilo.
Tíživou tmu dnem přikrášlilo.
To už není. Sirku odhodil jsem, já. Ten žhář.

Nač marnotratností odpovědi plýtvat,
zpopelněním sežehnul jsem vztah.
Cestu vybral jsem si, je jí krach.
Však ve snech Tě stále můžu milovat a líbat. Se svou láskou být a lítat