Tryskem nitrem

U fontány pnulo vzrušení,
však divotvorné to divočilo,
ve svém milování,

jež mají v moci,
za nocích vysněných.


Promítané oči,
v očích náhle hladověly,
po rozparu rouše vínových k mání,
spjatě vázaného transu.


Splývá a rozplývá,
zívavě trucuje si,
nač vzpouzí se,
když dychtí podestláním,
jakého jakživ nepoznala.


Ke rozkoši stopek zalíbení,
vzdychá mučivě z úst,
od prsu dolů zbláznění věrné,

tu prsty formují nákresy smluv,
a vyvrcholení v perle zaperlí,
čest kandovaného ovoce,
ovacemi tělesných zákrytů.

Organické,
kandencemi ovíjené zápraží,

propadá se všelásková,

kde všechnu Zem pobije,
nakazí malárií plavce,
v té zapeklité lahvi,
vyznání dotyků krásen,

a ponorek ponorných přiznání.


Pukne a puklo dramaticky,
zakulatilo hrdě v houslích,

když Virtuos složil svou,

svou sonátu tulipánů,

citem přecitlivělého rozpaku,

notami srdcem vejpůl,
hrotem šípů vyvolené.


Tryskem
Nitrem

a fontána vyplaví dělo,
děl sochařské manifestace,

dvojitého uloupení,

jednoho k jedné,
navždy,


skrze nejedněch skonání...