PoetiK – Z Březnového večera
Tvoje rovný rudý vlasy zdobí zář,
Neudržím pohled do tvých očí,
Víno červené se tvých rtů dotýká,
Ledy kolem tají a Zemí pootočí.
Hltám každý slovo, co ty povídáš
Dál utápím mysl v alkoholu bez pomoci,
Poslední sousto mého dezertu dojídáš,
a započatá konverzace končí pozdě v noci.
Jiskrný zářivý úsměv zdobí tvoji tvář,
Neudržím pohled do tvých očí,
diskrétní zónu odstupem hravě pohlídáš,
ačkoliv laškovně vlasy na prst točí.
Nezáleží na tom, co jí dáš,
klidně půjdu o půlnoci růže kosit,
Ráno hořkosladkou pachuť posnídáš,
ale dal bych to znovu, už jen - pro ten pocit.
Asi mám problém, chybí mi kus večera,
a hlava mě bolí jako by byla sťatá,
Snad všechno v dobrém, skládám puzzle ze včera,
mám na paměti okno velký jako vrata…