winifred

Blues bez zlatavého moku,
zahrát si dnes chci,
do modrých dálek,
či do noci.
Tóny kontrabasu nahodí spodní proud,
husí kůže naskočí, z hlasivek scat vyloudím,
na prázdnou sklenici se zahledím.
Nechci abys milenkou se mi stala,
nad mojí prohrou zajásala.
„Whisky to je tvoje gusto,
vždyť bez ní je ti v duši pusto“
Opičí ruce z láhve se na tě sápají,
„Uchop mne, zalej led, neboj se nejsem jed“
Zavřu oči, trubka kvílí, z hrdla vydám sten,
ne, nebudu zatracen.
Blues bez zlatavého moku,
skvělý rytmus má, teplo se v mém těle rozlévá.
stakátem mého chvění, budu křepčit do rozednění,
Zátku láhve utahují k její nevoli,
hážu jí do dáli, co mi síly dovolí.
Krásný tvar měla,
jako žena co se chvěla ve snu nad ránem,
nejspíš arizonská pěnice
co limonádu do sklenice mi nalila,
a celou neděli tím zkazila