Rimini

Slunce už dávno do moře zapadlo,
květiny usnuli a země chladne.
Zafoukal vítr, pohlo se zrcadlo.
blíží se potichu ty krůčky ladné.
Ty které znám, které tak miluji.
Při kterých vzpomínám na časy dávné.
Spolu s ní hotelu se rychle vzdaluji
a noc je jako když proutkem mávne.
Pod širým nebem v teple Středomoří,
kde věci se stávají na chvíli snadné.
Procházíme Rimini a láska v nás hoří,
a ani vítr ji v srdci nezchladne.
Ulicí temnou, se světélky po kraji,
cítím že je mi dnes vše tolik jasné.
A i kdybych byl nad propasti na kraji,
vím že mé světlo už nikdy nezhasne.
Vím že ho stráží má láska věrná,
vždyť jako jeden teď už my dva jsme.
A tato noc je přece tak nádherná,
překrásná krásná,kdy je nám krásně.