Břidlice Není Z Čokolády (první rande)

déšť na ně ťukal smsky
déšť je tvůj společník
zvlášť když prší slzy zrzky
a zásobuju sněhem popelník
tak na světě je hezky

ztracený ve světě
světélkem v cigaretě
zháším internetem
intranet svého ne tu

a zas déšť a smsky
mobil je tvůj společník
hvězdičkoval by to nebesky
přerušený spoje

nasáklá břidlice pukala
krásně se leskla
když po ní padala moje duše ze skla


sklínka po okraj našla ráj
tříštila se
tu bys taky popukal

a sníh který ticho obvolal
jásal jak nás z rande vzal

lezl jsem dál
na komín kde vezmu slunci stín
a ono nepočkalo
už na cestu se dalo

nevíš co tu chtějí ještě citoví klempíři
maličcí upíři z cínu?

plačící nad pozinkovaným plechem
tvořící už jen lem té hvězdy
když chytil se hromosvodu na střeše
a zvonkový drátek
zalapal po dechu

čas zachraptěl
uzemněný

magnety na zápěstích a lýtkách držely mne jak ztracenej vercajk

tady žádnou zkoušečku potřebovat nebudeš
tolik jako klíče a kousek čokolády
.

slečna už si nevěděla rady
zmizela po schodech kavárny
do přízemí k prosklené hranici mezi venkovním šerem
a vnitřním večerem
a za ní padaly sněhové smsky jak polibky z balustrády

jen klid
nejde o život je to jen mobil
kam chodí básník po seznamce

asi nenápadně přišel viděl odešel
je čas dát se ke střeše

antény se točily
cukráři odpalovali těsto na věnečky
.

slečna s dezertem u kávy
nedočká se mé zprávy
ale věřím že střecha z čokolády
plně vynahradí mou nepřítomnost
když vtom jsem s celým kolotočem mobilních antén očí
zastavil čas pro chybu
srdce volá v pohybu

už jsem chtěla vyhlásit pátrání
ale nevěděla jsem na koho když jsi neznámý
stalo se ti něco s kompasem?

na malý stolek rozložila hvězdnou mapu
a se záhadným úsměvem jako by se ptala
jestli doprovodíš
...
mlčel jsem i na posouvání tmavých šatů
i na hvězdičky v zrzavých vlasech
prozrazujících že přišla teprve před chvílí

venku přestalo sněžit a rozpršelo se jako vždycky
přinesl jsem déšť
…

tak rychle... už jsem objednala
…
laskonku věneček nebo střechu