Obyčejný kluk

Možná neumím se smát
a nedokáži předstírat.
Neumím se bát,
smutkem nenechám se vidírat.
Pro přátelé Tvé neznamenám nic,
a snad jsem to, co světu vadí,
chci opětovat lásku, nic víc...
Nejsem ten, kdo Tě zradí.
Byl jsem s Tebou, když bylo zle,
když nemohla si dále
teď jsem tím špatným, hle.
A mám sám namále.
Sílu a chíč k boji mám,
avšak nikoho k soupeření,
všeho se zas a znovu vzdám,
máš mé srdce k ověření.
Nemohu Ti dáti palác,
ani štestí slíbit,
ba ani báseň napsat jako Halas,
a nevím, zda budu se Ti zase líbit.
Jsem obyčejný kluk,
ano ten, co Tě má dlouho rád,
co nechává si o Tobě zdát...
Co miluje Tě a bez Tebe neumí žít,
ten kluk, co jednou přijde,
že chce si Tě vzít...