Mrtvé moře

Jsem unavený z těch tvých lží,
jsem zvědavý, jak dlouho úsměv na tváři ti vydrží.
Slova uznání z tvých úst jsou jako laciný med,
z mých citů k tobě stává se arktický led.

Ve spěchu životem umíráme,
snahou o uznání časem plýtváme.
Láskou slabosti se otvíráme,
lží o důvěře pravdu podvádíme.

Jsme jen otevřené chřtány,
já s nikým již nemám žádné plány.
Štěstí je jen naivní slovo,
do úst bych si s chutí vpálil,
studené olovo.

Dala jsi mi pseudo lásku,
plivla jsi mi do tváře, když můj život stál na vlásku.
Společná cesta, společné sbíráním odpadků,
než se v nich utopit, uvážu si oprátku.

Vracím se do mrtvého moře,
naučil jsem se tam totiž pokoře.
Panuje tam nicotné bezvětří,
tvůj kompas mi už nepatří.