Povadlý Láskou Nostalgií

mám samotné své ticho
tonoucí v nostalgii
a sen o štěstí v rodině
odevzdal mě tmám

nejsem už ten
kdo v srdci živí zmiji

již! ..jsem tichý klidný
svým jedem rozleptán

vesuvem má krev? plá láva beznadějí

valí se do očí
a já je nehlídám!

verše o kráse?

v mém srdci nezaznějí
i život
je míjí
v citech

propadám

není žádný člověk
není žádné srdce

svit bílého lože
a buly soli v ruce...

navždy tuší sám
do ledu odevzdán
zapomenut
a vhozen povadlou růží
pod měsíc
pod balvan