Bubák

vyprahlý
jak haluz utichlého dubu
jehož ruka ke slunci
prosí o trochu vody
tak i já třesoucími se prsty
chci chytit prostěradla ve větru
která tam pavlačová bába
zapomněla pověsit

a ony se mi smějí
bubáci
jak tápu ve tmě

něž budu knokautován žabákem
co již brzy vykuňká svou báseň měsíce

sedí na prameni

a vtom taková milá užovka

hele bubáku

dáš nebo nedáš?

a já bledý jak měsíční pulec na nebi
to si v duchu dám ty kráso
vždyť stehýnko ještě vonělo zvláčňujícími krémy
- ach -
to nebylo na něj
ale na mě

včera jsem nebyl ani taťka
a dneska mě rovnou šoupne
o generace dál

a když padla opona - prostěradlo
nejedné postele zhaslých lásek
tepalo tam nahé a žalostné srdce své
poslední rekviem
že život jsem jen já a kočky
teda obráceně

je libo masíčko
buřty nebo točeňák
ptá se zakletá čarodějnice

a teď už jsem spal

je první máj
- aha -
instantní kyanid v prášku na uklidněnou
a pyl po dohodě
straší pod třešní srdce