bez tepu a dechu

 

 

 

bez tepu a dechu

 

 

v puse cítím dehet,

po tom co jsem přísahal,

když míň než dáš pod nehet,

bylo lásky kterou jsem ti dal

 

 

bez tepu a dechu

laskám ticho země

hledám světlo v mechu

když nevychází ze mě

 

pozor, padá sen, můj

a je mi třicet jen

přesto

nechytej ho

stůj

to já ho pustil ven

 

v tělě cítím mráz, už zas, je brzy

sen můj už dávno ztratil lesk

když vzpomněl jsem si na tvé slzy

když připomeneš mi svůj stesk

 

slova jako kuše

protínají lesa klid

proč čistá je i duše

když srdce

nechá utopit

 

prve samota je tíseň

pak mysl časem začne pět

osamocení píseň

o tom že v samotě

poznáš co je svět

 

jak ruka v krvi skálu

držel jsem tě pevně

tys na mě pěla chválu

pak neklid bujel ve mně

 

dala jsi mi srdce, mysl, sebe 

kreslila lásku po duše zdech

teď vzpomínka má zebe

a zkracuje dech

 

naše duše nemá líce

však ruby nejde přeslechnout

teď dovolí mi plíce

jen v samotě se nadechnout

 

proto mezi poli bloudím sám

když noc svět požahná tmou

pak vzpomenu a přísahám

že odkládám tam duši svou