Drak Pro Tebe

prší
a nikde stopy v poli
jsme jenom tmy
když zaříkáváš déšť

a déšť nás proměnil
v ledovce svými lovy
touláš se sama
jdeš

jdeš deštěm slov
a hřejivá čtení chceš...

dnes
brány
arktického azylu
rozevřely svoje temnoty
v tratolišti vodních šperků
zazářila malá kasiopea

utýrán lázní žíravé soli
vypuštěn stříbrným vírem
do moře marností
zatřesu ohněm

ať královna svůdnosti zatancuje
radostí
v červených šatech májových tulipánů

odvátého popela mého bude přece jen třeba
oslovit a odšpendlit z herbáře nejsoucna
ve svitu sněhového kouzla
ať vzkřísím srdce pro ještěří dámu

zas pohasíná v šachovnici pocit
že střelec bude klouzat po nebi pěnovou větou
a chór šumotů se stane křtěným destilátem
a tak
za chvíli vznikám
díky
tahem na šatech střežených jezdcem

mezitím rytíř mávající uvěří
že pustí se mě hvězdná klíšťata zoufalství přisátá na srdci
a mateřské mléko čerta
začne kojit
moje lýková nicota

jsem oběť bosého pěšce

jen věž touhy oblíbila si mou duši natolik
že jsem tvou vůli světla visícího na řetězech vzňal
s celou vícehlasou krásou

jen tak pro dívčí model
nasouval moment
do děl...
a ona že jen gel smí stříkat anděl
nad padacím světem

v tu chvíli čas nám seděl
a já nenechal tebe mrznout fosforeskující

pro štěstí
nesu oheň do času ledového
života tvého kde je tvé útočiště
fialová jsi už dlouho
proto
za mrazivé noci
drak se navrací k tobě domů