Krystal

zaparkovala jsi část do kroupy svých dní
zaparkovala jsi úsměvy ledu
zaparkovala jsi
a já se nerozjedu

tuhle garáž byl mi klenot dlužen
lednička trezorem na srdce
v ní sedí Buddha a mluví na muže
ne já
to nejsem
to je secese
na stěně malovala cestu po lese

horizontální rampouchy míří
na pozici ležícího střelce
to jsou ti štíři
zima je ponese
já malíř vířím? výr letí hvozdem
a světe neděs se
zaparkoval jsem v lese
silnice
zrcadlo
kroupy to celé popadlo
a pavouk na čelním skle ostrým sluncem láme se
a rampouchy se daly do pohybu
izolovat systém

dělej startuj
tak zatraceně naskoč
děkuji
vystupuji
do vesmíru tvého strachu

něco tam tepe na bílé dveře nápis
vstup zakázán
na práh
cinkl život