Anotace: ...
Na ostrůvku osamění
dušička se schovává
Pěstuje si sebelítost
zvědavců se obává
Ukrytá za realitou
splétá dávná ublížení
z dlouhých vlasů vzpomínek
Ach, dlouho trvalo jejich vypěstění
Sedí v bílém písku
omývána mořem bolesti
Hledí smutně do dáli
pozorujíc mys odpovědnosti
Velká vlna další kousek
z dušičky zas odplavila
Z pradávného úsměvu
jen málá část ještě zbyla
Když voda kousek ustoupí
v písku cosi zanechává
Prázdná láhev a v ní vzkaz
Dušičce se zvedá hlava
Láhev řasami pokrytá
zřejmě plavila se celá léta
a na zažloutlém lístku stojí
"Lásko má, já stále čekám"
Nádherná... :-)
S nadějí i k zamyšlení... Laskavá k dušičce, co si pěstuje sebelítost :-)
14.05.2021 15:20:25 | Beepat
Pro každou duši na světě
někde druhá půlka roste
však jen kdyby najít ji
bylo stejně prosté
Srdce tak skvostné a protíná jej tolik jehlic. To není fér.
13.05.2021 18:32:35 | poslední
Chce to víru, chce to čas
Uvnitř sebe najít sílu
a nenechat se zmást
:)
13.05.2021 19:00:34 | Klára Němcová
ale když s bolestínstvím v dušičce se nečekané vzkazy špatně čtou...ST* :-D*
13.05.2021 12:56:55 | Frr
O marnosti, o naději a vůli. Pěkné pošťouchnutí do bolestínské uzavřenosti. Na obloze miliardy na mne mrkajících hvězd. To by v tom byl čert, abych si nenašel.
13.05.2021 12:22:00 | šerý
Ráda tě tu opět vidím :) děkuji za milou myšlenku...Nemám ráda myšlenku předurčení a osudu. Ale na zemi je přes sedm miliard lidí, někde je určitě někdo koho můžeš milovat a kdo může milovat tebe :) A i kdyby si ho nenašel, vždy tu jsi ty a tvá sebeláska...
13.05.2021 12:55:58 | Klára Němcová