Kateřině II.

Pod závojem,
Opojen,
Tebou a pocitem novým,
Sám se sebou v myšlenkách si hovím,
Na pospas snovým,
Vzpomínkám, dotekům,
Bez dechu,
Vyhlížejíc dalšího shledání,
Srdce vyzvání,
Snad možná všemu zabráním.

Dvě těla,
Zachvácena,
Přec by více chtěla,
Ve světě pozapoměna,
Cestu k sobě si našla,
Dříve než-li vyhasla.

Ve světě marnosti, fádnosti samé,
Sebe sama klamem,
Ve světě do tmy výkřiků,
Nejistých pocitů,
Stačí mi,
Jen s tebou chvíle,
Značí mi,
Že jsem jen snílek,
Co našel svou bohému,
Nyní v poému,
Dílky své skládám,
Snad i lásku do nich vkládám,
Však chtěl bych víc,
Zatím jen prázdno a nic,
Když nejsi,
Se mnou, ve světě zdejším,
V noc temnou,
Tebou se konejším,
Než duše se zvednou.

Přes všechnu inspiraci,
K sobě se vracím,
Chci to snad ?
Tebe, lásky pakt,
Kdy čas se ohne,
Ručička na hodinách se až moc rychle pohne,
Pak loučení,
Na tom nic nezmění,
Jen se mi stýská,
Jsi mi příliš blízká,
Od vůni vlasů, až po polibky jemné,
Nejistoty po pasu,
Kdy mě kdo zvedne,
Do časů,
Kdy na blízku mi jsi,
Kdy jsem jen s tebou a mými sny,
Bez bolesti, kterou život nese,
Ty mi trochu nežnosti do chvil vneseš.

Pak zas...
Každý sám,
A co dál ?
Nemám ani malé ponětí,
Jen si přeji tě mít zase v objetí,
Chviličku v něm zůstat,
Políbit ústa,
Mít tě zas na chvíli, pro sebe, celou,
Než-li se staneš odeznělou,
Pro další den,
Než-li vyprchá poslední vjem.

Nemohu nic slíbit, ani říct,
Jen mi chybíš víc a víc...