V dáli tě vidím, co zmůžu více,
jako měsíc a hvězdy jsi pryč,
v dáli se třepotáš jak plamen svíce,
nezhasni prosím, sviť mi a syč.
Na dosah ruky a stejně vzdálená,
jako myšlenka, pocit či sen,
na dosah tělo tvé, truhlička zamčená,
plna jsi pokladů, nech je jít ven.
Ve spárech zoufalých pevně tě svírám,
jako dítě matku či hračku milou,
ve spárech po tajnu na tebe zírám,
srdce mi netepe již vlastní silou.
Stále jsi svící co v dáli mi svítí,
se kterou hledám já od truhly klíč,
stále jsi srdcebol, trnové kvítí,
jsi pro mne lakota, závist i chtíč.
Co bude dál? Jen osud ví
zda najdu klíč či trnoví.
Přeji Ti, aby jsi našel ten klíč.:-)
Velmi pěkná báseň.
27.05.2021 22:27:22 | Jaruška
Pěkný a jen tak dál, většinou lidé nacházejí to, co hledají, to je ten zákon lidské blbosti, protože to většinou není nic dobrého :o) Ale je jasné, co tím chtěl básník říci :o) Tak pozor na trnovou korunu :o)
24.05.2021 22:39:50 | Crazymike